Co znamená žít...od Ondry
Vím, že nic nevím.. Sókratés.
Vcházím do příjemně vonícího dobře známého nočního klubu. Přítmí, příjemná intimní atmosféra a společenský šum nabízí pocit bezpečí a určité výjimečnosti. Očekávání něčeho velkého, parádního, něco úžasného, zkrátka výjimečného, co mi tohle místo umožní prožít. Zapomenout na bolest duše. Těch pár piv, co jsem si dal, než jsem vklouzl kolem dvaadvacáté hodiny do nitra centra města v podzemí, mě jako vždy dobře nachystalo na zážitek, který se teprve rodil. Je čas obejít prostor nočního ráje zábavy, prohodit pár slov s každým známým a pochystat si partu na celonoční dovádění. Všichni jsme tak cool a v pohodě... Tenkrát mě vůbec nenapadlo, jaká paleta problémů se může skrývat za těmi sebevědomě vyhlížejícími bytostmi, které jsem "znal" a nenapadlo mě, že spousta z nás, včetně mě, má tak nemocné duše, až by z toho trochu slušný spisovatel udělal kariéru v žánru psychologický HOROR.
Je šest hodin ráno a klepu kosu na zastávce tramvaje.
Jsem sám a pojedu domu stejně tak sám, jako jsem včera večer vyjížděl.
Je mi všelijak a pocit úzkosti se nevytratil. Jen otupěl a vrátí se v horizontu několika málo hodin v ještě větší intenzitě. Bude to takový hamburger s dvojitou majonézou, zabiják těla i mysli. Tíha v žaludku se přesune do nitra duše a majonéza nepůjde jen tak snadno smýt. Dobře se ale rozpouští, tahle mastnota reality, alkoholem. Hurá, je tu přece řešení!
Tohle se dá považovat za prvopočátek problému, který se plíživě a nenápadně chystal vzít si všechno, co mělo patřit mě. Mě samotného.
Tohle všechno začalo před více než 20-ti lety a mezitím se stalo tolik, že mě to opravdu děsí. Byla doba, kdy jsem neměl ani bydlení a využíval jsem služeb zařízení, nad jejichž názvy jsem v minulosti jen pohrdavě kroutil hlavou a trousil velmi mylně a nevhodně sarkastické poznámky. A dnes? Dnes jsem tátou dvou kluků a manželem ženy, která se rozhodla mě navzdory minulosti milovat. Strachu ze života jsem se nezbavil, ale pochopil jsem, že k životu patří a jedině přijetí téhle skutečnosti mi dovolí nejen pouze být, ale právě doopravdy žít.
Autor článku: Ondra