Poutní maraton v Chebu 2023
Po roce jsme se opět vydali oběhnout divoký západ. Společně strávit víkend a pokusit se dokončit celý maraton. Ale hlavně!? Hlavně jsme si vyrazili něco prožít a zažít... A že toho bylo! Více v článku.
Leckdo by si asi mohl říci: běžet maraton? To je přece hloupost takhle se unavit, zničit nebo vyčerpat. Ne ne kdepak! To je velká mýlka... My se naopak takovým pohybem nabíjíme! Načerpáme novou energii, nové síly, chutě, nové úsměvy, radosti a hrdosti!
Letos jsme se ubytovali v domku na kraji města za velmi přívětivou cenu. Fotky sice původně neslibovaly bůhvíco, ale musíme říci, že jsme byli o to více příjemně překvapeni. Skvělé bydlení se skvělou výzdobou (viz. obr. na zdi) a grilem na zahrádce.
Přijeli jsme už v pátek brzy odpoledne. Vzali si jeden den dovolené v práci a udělali si tak vlastně prodloužený víkend. Letos nás je sedm - o dva více než předchozí rok. Cesta byla dlouhá a dost nás zmohla, takže rozhodně vyrazíme ven trochu se prokrvit. Zajdeme do sportovního areálu Krajinka. Já, Verča a Kuba se proběhneme a zbytek se v chůzi podívá po okolí. Tady jsem vyrůstal a na tomto místě pamatuji jen dvě fotbalové hřiště. Jedno škvárové, jedno travnaté a rozpadající se dřevěnou tribunu. V těchto místech jsem strávil fotbalové dětství za Union Cheb (ještě dříve Rudá Hvězda Cheb). Rozhodně to tu celé moc pěkně zrenovovali. Tleskám!
V pátek večer se ještě Martin s Kubou rozhodnou rozdělat gril a hodit tam nějakou flákotu, když krátce po zažehnutí začne pršet. Nezbývá než gril přesunout na balkón a jemně vyhulit dům i se sousedy. Tohle se pravda trochu nepovedlo, ale tragédie se taky žádná nestala. Po večeři na předzávodním brífinku jsme si to řekli a druhý den při dalším večerním grilování jsme se i omluvili sousedům, kteří to prý ani nezaznamenali...:-D
Všichni až na mě se vyspali do růžova... Mně to nedalo a v hlavě jsem běhal pro jistotu celou noc, abych naspal dohromady jen asi dvě hodiny...
Jde se na to!..
Před startem v 9:00 ještě jedna společná fotka s naším běžeckým guru mágem Milošem Škorpilem.
Náš Venca, to je ten za mnou s rukama do nebe, má z loňska tak trochu nevyřízené účty. Loni ho na 18km zradilo koleno a nemohl tak dokončit. I přesto si to parádně užil. A protože razí cestu: všechno hezky popořadě, jedno po druhém - letos celý maraton v plánu nebyl. Chtěl dokončit rozpracovaný a nedokončený půlmaraton z minule. Jak se blížil na 18km, k místu loňské zrady, přicházely i obavy. Zřejmě slušný oddíl a ještě silnější duch však jeho kolenu letos nedovolil žádné přešlapy. Osmnáctým kilometrem probíhá s pevným došlapem a ještě silnějším odrazem! V cíli půlmaratonu je ještě rychleji než na rovinatém Budějovickém půlmaratonu od RunCzechu!
Jana vlevo a Verča vpravo. Obě měly v plánu zaběhnout půlmaraton, Janča vůbec poprvé! Půlka se nachází ve Waldsassenu, kde byl připravený i náš Honza s autem a vším možným i nemožným jako support (v tričku Sokolského běhu). Obě holky se plánovaly po půlmaratonu převléct a druhou polovinu pokračovat v chůzi. Po cestě třeba posbírat nějakou kešku nebo kopec z Horobraní. Jenžeee... Když spolu obě doběhly půlmaraton, zjistily, že jsou stále při chuti! A tak se rozhodly obě pokračovat v běhu. Podle Verči a pro ni samotnou bylo zásadní právě to, že běžely spolu a vzájemně se podpořily. A Jana si při své půlmaratonové premiéře střihla zároveň premiéru maratonskou! Verča prvně a skvěle maraton!
Náš Martin na fotce druhý zleva v bílém triku. Tohodle kluka si zamilujete, jen co ho trochu poznáte! Neexistuje na téhle planetě druhý člověk, co bývá výbušný a vzteklý a úplně pokaždé tímto počínáním totálně rozesměje všechny okolo sebe! :))
Za posledních půl roku vyběhl kolikrát? Dlouho bychom nepočítali, viď Martine? Nicméně jde na to také s rozumem a v plánu je půlmaraton s tím, že pak se uvidí. Po půlmaratonu si dává pauzu. Z interních zpráv se ke mě dostalo, že pauza nějaký čas trvala. Domnívám se, že mohly probíhat nějaké vnitřní boje ohledně rozhodnutí pokračovat - ano či ne..?.. S naším supportem se ale nevydal, což znamenalo jediné! Marťas do toho sakra jde!
Od té chvíle o něm nemáme zprávy. Ani holky o něm od půlmaratonu neslyšely neviděly. Trochu se o něj bojím, když sedíme na schodech v cíli u Chrámu sv. Mikuláše a sv. Anežky. V tom ale pouhých cca 30min po nás vidíme dole Martina, jak běží. Řveme na něho radostí a burcujeme. V tomto místě má už před sebou jen jeden poslední kilometr! Dal to borec!
S Kubou už máme nějaký ten maraton za sebou a tento Chebský jsme běželi i loni. Letos si užíváme skvělé počasí. Příjemný a chladný vítr byl jako balzám na duši ve srovnání s loňskou 32 stupňovou Saharou! Poprvé se setkáváme ve Waldsassenu po 21km. Stejně jako i loni aniž bychom to plánovali. První zabijácké stoupání směrem na Kappl tak absolvujeme společně až ke kapli sv. trojice, kde nás čeká další občerstvovačka. Ionťáky a voda s citrónem. Tyhle zdánlivě obyčejné nápoje chutnají v těchto situacích skutečně božsky! Z Kapplu vede dlouhý úsek po pláni, kde si i letos bere slunce spousty naší energie. Tady v tomto úseku máte pocit, že běžíte hodně blízko nebi a nebezpečně blízko samotnému slunci. Odhaduji tak 2-3km než se objeví les. To už znamená, že míříme zpět do Čech a na Zelenou Horu! Tenhle úsek - odhadem tedy 27 - 34km v sobě nacházím nějakou novou vlnu energie a tak Kubovi nepatrně odbíhám. Tohle prosím pěkně není žádné soupeření. Jen když zrovna chytíte vlnu tak prostě běžíte. Nic proti nikomu a ničemu. Mohlo to být i opačně a v takovém případě bych kamaráda ještě hnal kupředu, ať na mě nebere žádné ohledy...
Zelená Hora - to je kapitola sama o sobě! Dlouho ji vidíte, dlouho víte, že k ní míříte, a ona pořád nikde! Dlouho k ní stoupáte, když v tom od ní klesáte, abyste se dostali do místa, kde k ní znovu budete muset krutě stoupat! Tady se lámou hlavy! :-D
Na poslední občerstvovačce přibíhám k této božské maně! (viz. obr.) Zelenou Horu mám za sebou a musím přiznat, že jsem zlomený a šťastný zároveň. Funkční pumpa! Paní poprosím, jestli by mě mohla napumpovat a skláním se pokorně hlavou pod hrdlo. Takhle nějak asi v hlavě vybuchuje vesmír a takhle nějak bych se možná i obrátil na víru...
Mám toho plný brejle a sedám si na zadek! Po chvilce dobíhá Kuba. Pohled na něj mě oživí a my už to společně dotáhneme až do cíle! Díky moc Kubo!
Dobrá parta!... Sedm statečných, skvělých a odvážných dobrodruhů, co na divoký západ vyrazí určitě i příští rok a rádi mezi sebe přiberou další odvážlivce.
Autor článku: Tom Jandus